27.06.2010 15:28
KAK zdraví všechny čtenáře a současně se omlouvá za nepravidelný a ne zrovna častý update 🙂 Ne že by na to nebyl čas nebo chuť, ale někdy k tomu nejsou dokonce ani podmínky. Je to totiž 3 dny, co jsme se vrátili po třech týdnech do Perthu z místa, kde jsme neměli signál na mobil ani internet. Teď už jsme ale z poklidné bushe zpět ve velkoměstě a vlnky našich mobilních a internetových operátorů plavou všude kolem nás.
Koncem května jsme odpověděli na inzerát nabízející práci na farmě pro pár (z 96% kluk a holka), což nám hrálo do karet. Bral jsem to spíše jako výstřel do tmy, ale člověk nikdy neví. K našemu údivu se během chvíle farmář Neil ozval, slovo dalo slovo a měli jsme práci. Šlo sice jen o 2 týdny, ale dobrá psovi kost, řekli jsme si. Udrží nás to ve hře a podíváme se konečně mimo Perth. Farma, na kterou jsme se vydali je vzdálená 200 km jihovýchodně od Perthu u vesnice Arthur River s populací 150. Jediný zádrhel byl v tom, že jsme potřebovali auto na cestu, protože autobusy tady za každej keřík nejezdí. Byli jsme sice časově omezeni, ale podařilo se nám objevit fáro, které nám padlo do oka. Koupili jsme Holden Barina, v ČR známé pod názvem Opel Corsa. Teď už zbývalo jen sbalit pár věcí a vydat se na cestu. Jelikož jsme neměli přesné souřadnice farmářova domu, byli jsme domluvení, že se stavíme u Jima v obchodě (jedinej obchod v Arthur River, čemuž odpovídali ceny) a ten nám dá instrukce, jak se dostat k Neilovi domů. Dostali jsme od Jima mapku a po 10 kilometrech jsme našli hledanou farmu, kde však nebyl nikdo kromě velkého ptáka, který neumí létat, 2 psů o sedmi nohách, pár koček ( čtyřnohých) a další zvěřinec, který byl jen slyšet z bushe okolo. Po asi hodinovém čekání se přiřítila velkým Jeepem 100-kilometrovou rychlostí po nezpevněné komunikaci farmářova žena Leah a k našemu překvapení vytáhla z autosedačky jednu 4-letou a další půlroční dcerku. Ukázala nám domek, ve kterém máme bydlet a šla se věnovat maminkovským povinnostem. Z našeho ubytování jsme byli nadšení. Měli jsme pro sebe celý backpacker, který normálně pojme 20 lidí. Nebylo to zrovna v novotě, ale moc se nám to líbilo. Nejvíce obývací pokoj s krbem, bednou větší než máme v Perthu, DVD, Video, Hi-Fi, prostě to, co do obýváku patří. Naopak největší paniku způsobila koupelna, když jsem zjistil, že budu muset udělat oheň, abychom měli teplou vodu. Uviděl jsem hromadu nenasekaného dřeva a sekeru a zavzpomínal jsem na léta u babičky na Újezdsku, kde jsem toho sice moc nenasekal, ale přece jen jsem sekeru v ruce párkrát měl. Suveréně jsem farmářově ženě odpověděl, že s tím nemám problém, že umím sekat dřevo. To jsem ale nevěděl do čeho jdu. Po prvních pokusech jsem myslel, že udělám díru do přístřešku nade mnou. Ne že by byl tak nízko, ale dřevo bylo tak tvrdé, že se od něj sekera odrážela zpět. Chtělo to samozřejmě pár pokusů a našel jsem způsob jak tomu přijít na kobylku. Toho večera za náma ještě přišel Neil, abychom se domluvili na další den do práce. Ráno nás vzal na první pole (25 km od našeho domku), předal nám služební auto a instrukce a zmizel. Naší prací bylo jezdit po jeho farmě a sbírat velké kameny a kusy dřeva, aby nezavazely při sklizni. Farma, která má přes 3000 hektarů a je rozdělena na několik polí, se nám zprvu jevila obrovská, ale teď víme, že zas tak velká není. Chová na ní 2000 ovcí a v noci na ni chodí mlsat trávu klokani. Jednoho večera nás naložil do auta a s nadšením nám klokany na jeho farmě ukazoval pomocí velkého reflektoru. Pracovali jsme pro něj přes dva týdny a za tu dobu jsme si to místo docela oblíbili. Dokonce mi ani nevadilo, že musím každej den po práci bojovat se sekáním onoho tvrdého dřeva a rozdělávat oheň na dvou frontách a nevadilo mi, že nemůžu usednout k internetu a hltat pohromy světa. Zamilovali jsme si tam psa, kterému neřekneme jinak než “trojnožka“. Přišel o nohu když honil, takže opatrně chlapci! Je to samozřejmě dvojsmyslné, takže pravda je jiná než se může zdát. Tenhle honácký pes si roztrhnul nohu při přeskakování plotu, kdy si ji celou vyslekl z kůže a vysel za ni nekecám celej týden na tom plotě! Přes usilovné a marné farmářovo hledání se ho nakonec podařilo náhodně najít jinému farmáři a odvezli jej na veterinu s minimální šancí na přežití. Ale Trojnožka měl takovou touhu žít, že to zvládnul a teď i s amputovanou levou zadní by předběhl jakýhokoli panelákovýho čokla levou zadní. Trojnožka má pořád na farmě své místo, ale už nehoní. Měli jsme kolem sebe spoustu zvířat, ale jak říkam, Trojnožka byl a je náš favorit. Z druhé strany žebříčku oblíbenosti vede jednoznačně pták Emu, který se volně procházel nejčastěji kolem našeho domku a vydával zvuky podobné bubnování. Původně jsem k němu neměl důvěru, ale na nástěnce v backpeckeru jsem se dočet, že není agresivní v čemž mě pak ještě utvrdil Neil. Cítil jsem se lépe až do chvíle, než z Neila vylezlo, že ho před třemi lety brutálně napadl, ale naštěstí se mu nic nestalo. Prý to bylo asi tím, že bylo 40-ti stupňové vedro. Po ataku se uklidil na půl roku do bushe a pak zase přišel. Každopádně od té doby co mi to Neil řekl, jsem se mu vyhýbal velkým obloukem. Týnka se mu vyhýbala celou dobu, protože se někde dočetla, že jsou agresivní. Život na vesnici je naprosto odlišný než ve městě a docela rád se tam vrátím. Koneckonců nám Neil nabídnul práci na jaro a jeho backpecker je nám plně k dispozici kdykoli budeme chtít. Ve skutečnosti tam už žádný backpeckery nechce, protože se opíjeli a dělali bordel, což je mi naprosto cizí. Po dokončení práce u Neila, nám ještě dohodil práci na zahrádce u kámošky za rohem (50 km), což jsme samozřejmě uvítali a 2 dny jsme jí pomohli něco prostříhat, přesadit a vyplet. Nevím jestli jsem jí tam neudělal víc škody než užitku, když jsem jí rýčem rozsekl zavlažovácí zařízení a pošlapal nějaký saláty a koření, ale vařila nám kávu, čaj, svačinky, obědy a ještě nám za ty 2 dny královsky zaplatila, tak snad to rozdýchává statečně. Teď nás čeká hledání další práce, ale něco se snad rýsuje. Pro tentokráte to ukončím. Už tak to musí být nudné a zkusím updatovat častěji, slibuji!
KAK