30.05.2010 20:22
Je to něco málo přes dva měsíce, co jsme s Týnkou v Perthu. Životní náklady v tomhle téměř dvoumiliónovém městě jsou trochu odlišné od nákladů ve městech České republiky. Jsou pochopitelně vyšší. Největší náklady jsou samosebou bydlení (pronájem) a jídlo. Za bydlení tu zaplatíme asi dvojnásobek ceny stejně velkého bytu pronajímaného v Praze a potraviny jsou na tom podobně. Pak tu máme položky jako je mobil a internet. Mobilních operátorů je tu víc než v Česku. Nejsem si teď shola jist, ale myslím že o jednoho, takže celkem čtyři. (I když v Česku se teď rýsuje také čtvrtý operátor v čele s úspěšným podnikatelem Kellnerem – snad to přinese změny k lepšímu). Mobilní operátoři tady dávají každopádně lepší podmínky – výhody a dá se říci, že je tato položka zanedbatelná. Vrásky na čele mi způsobil spíše internet. Není to jako u nás, že pošlete jednou za měsíc nějakému “Lojzovi“ 4 kila a stahujete o 106 vše, co vás napadne. Tady se platí za stahování dat. Čím víc stahujete, tím víc vás to stojí. Data to samozřejmě “žere“, ikdyž jen tak brouzdáte po netu, ale to není zas tak moc. Pro představu, když stáhnu jeden film o velikosti 700 MB, tak to přijde v přepočtu na +/- 100Kč, což je podle mého názoru ranec pro člověka, který je zvyklý stahovat neomezené množství čehokoli “zadarmo“. A to jsme zaostalá země z východní Evropy (Československo – ne jednou jsem se s tím setkal). Je pravda, že co se internetu týče, je to hodně hlídané. Spousta věcí je tu cenzurovaných, nemálo zakázaných a hodně ilegálních. Kdyby se mi nějaký úředník prošťoural laptopem, tak bych byl zpět v domovině coby dup a splácel bych australskou pokutu. Ale teď jsem tady a s úředníkama se nemazlím. Na to mám Týnku 😉 Ale abych neodbíhal od tématu…, takže suma sumárum jsou životní náklady vyšší, ALE! Člověk, který přijede do cizí země a utrácí tam své těžce nabyté peníze, automaticky přepočítává měnu, aby si udělal obrázek o rozdílu ceny oproti ceně v ČR. Určitě to má něco do sebe, ale je nutno znát životní úroveň té dané země a ne hned zpanikařit a myslet si, že v ČR je to levnější, tudíž lepší. (Vždycky mě pobaví, když se někde dočtu, že podle průzkumu jsou ceny ve vyspělejších evropských zemích stejné nebo dokonce vyší, než v ČR, že jsme na tom dobře a nemáme si stěžovat. Ale že mají v těchto zemích zcela jiné platy, o tom už se tolik nepíše, ikdyž to každý ví.) Takže, když přijede do země jako je Austrálie člověk z ČR, musí mít určitý obnos, aby pokryl své náklady, než se rozkouká a sežene si práci. (Pokud ovšem není “vatař“ a nesejde mu na tom) Dokud tu utrácíme peníze, které jsme nabyly v Česku, tak je tu draho, ale pokud tady člověk chodí do práce, za což dostane finanční odměnu, tak si tu může žít docela slušně. Všichni víme, že Austrálie je zemí, která je na stupních vítězů, co se životní úrovně týká. Nicméně musím podotknout, že není jednoduché se zařadit do systému a tuto životní úroveň si užívat. Spousta přátel, kamarádů, ale hlavně rodiče, se nás neustále ptají: „Co práce?“ / „Už se něco rýsuje?“ / „Máte co do huby?“. Otázky tohoto typu se nám znechucovali rovnoměrně se stoupající křivkou nervozity. Ve skutečnosti se totiž nic “nerýsovalo“. Já jsem dokonce rodičům zakázal na tohle téma mluvit do odvolání, pod výhružkou přerušení komunikace na Skype. Najít si tady práci není v žádném případě jednoduché. Jak napovídá nadpis, člověk si tu najde práci zpravidla za dva měsíce (což se může samozřejmě lišit). Dá se hledat mnoha způsoby: na internetu, přes kamarády, v novinách, přes lidi se kterýma se dáte náhodně do řeči, osobním obcházením podniků… Já zkoušel všechny jmenované. Tolik životopisů, co jsem poslal potencionálním zaměstnavatelům, jsem neposlal za celý svůj život předtím. Najít si práci, kterou jsem vykonával u nás, je momentálně nemyslitelné. Všude chtějí reference, mnohaleté zkušenosti a nepřebernou škálu certifikátů na vše možné. V těch horších případech se mohou o pozici ucházet pouze residenti. Situace se tu za posledních pár let změnila a bohužel ani Austrálii se dokola omýlaná recese nevyhnula. Ten kdo se do Austrálie nechystá, zřejmě situaci na vízovém poli nesleduje. Ale ten, kdo to zamýšlí, by měl téhle vstupence do “edenu“ věnovat maximum pozornosti. Nebudu tady vypisovat co se zpřísnilo a na co je třeba si dát pozor. Jen uvedu, že australská vláda podnikla jisté kroky, které omezí nával přistěhovalců, který tu rok od roku markantně stoupal, s okamžitou platností. Bohužel se to dotýká i lidí, kteří již v zemi jsou, tudíž i budoucnost naše je tady nejistá. Ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. S Týnkou máme víza do března příštího roku a máme dostatek času na formování našich představ, snů a potřeb. Optimismus nás stále neopouští a věříme, že vše má své opodstatnění a bude líp. „Zatím máme co do huby“.
KAK