Po více než roce jsem se osmělil napsat pár řádků na Kakin. S Týnkou se máme jak jinak než skvěle.
Po získáni australského občanství (loni v květnu – pzn.redakce) jsme si zaletěli na pár dnů na Borneo. Neměli jsme moc času a tak nám přímý let z Perthu do Kota Kinabalu (KK) vyhovoval. První noc jsme zůstali v KK na hotelu v blízkosti centra. Ubytování většinou vybírám já, ale samozřejmě postupuje ke schválení mému přímému nadřízenému. Mám docela přísná kritéria a ubytování musí splňovat spoustu podmínek z nichž nejzákladnější jsou Wi-Fi a bohatá snídaně. Pak už “jen” stačí přesvědčit nadřízeného, aby schválil rozpočet.
Na druhý den ráno (po bohaté snídani) jsme vyrazili i s báglama do města a snažili jsme se najít půjčovnu aut. Druhou noc jsme si totiž zaplatili ubytování ve sto kilometrů vzdálené obci s krásným názvem “Kundasang”. Půjčovnu aut jsme dlouho nemohli najít, ale nakonec se nám podařilo narazit na Infocentrum, kde nám zapůjčení auta zprostředkovali. Někam zavolali a řekli nám, že nám auto za hodinu přistaví. Nechali jsme si v Infocentru zavazadla a šli jsme oblhlédnout přilehlé nákupní centrum. Za hodinu jsme byli zpět o dva páry sportovních sandálů bohatší a o pár malajských Ringitů chudší. Vzápětí nato nám bylo přistaveno “auto”. Vskutku krásný kousek!Značka Perodua, model Kenari, Typ vozu Hatchback. Podepsali jsme nějaké cáry papírů a brko bylo na 24 hodin naše. Do velkého zavazadlového prostoru jsme dali jeden baťoh (ten menší) a zbytek věcí jsme umístili na zadní sedačku. Pak už jen stačilo zařadit déčko, odbrzit a sešlápnout plynový pedál.
Řídit tohle auto bylo opravdové dobrodružství, které se stupňovalo s přibívajícími kopci a sílícímu dešti. Po cestě jsme udělali zastávku v Nabalu, kde jsme si dali oběd (rýži s vajíčkem) a prošli jsme si místní market. Koupili jsme si ovoce a pokračovali v jízdě. V Kundasangu jsme se šli první ubytovat. Podařilo se nám urvat apartmán s nejlepším výhledem na Mount Kinabalu, která samozřejmě nešla vidět kvůli mlze. Ale na mysli jsme neklesali, protože ráno určitě mlha nebude.
Vyrazili jsme na mléčnou farmu (u nás se tomu říká kravín) a po asi desetikilometrovém tůrování do 12% kopce jsme na farmu dorazili. K mému němému úžasu jsme zjistili, že nemáme peněženku. Kdo by taky tušil, že v kravíně jednu potřebovat budete, že jo. Tady to byla, ale turistická atrakce a platilo se za vstup. Po prvotní panice jsem vytáhl z přihrádky auta oplatek propašovaný z Austrálie a šel jsem na vrátnici. Stačilo prohodit pár slov, přihrát holkám u vstupného oplatku a závora šla nahoru. Farma byla úžasná. Všude plno krav, kravinců a obchůdek s mlékem. Okolí a výhled z farmy byl ale opravdu moc pěkný a krajina mi připomínala Nový Zéland. Po prohlídce jsme svištěli z kopce s vůní pálících se brzdových destiček a ještě jsme omrkli jak žijí místní domorodci. Mají docela primitivní podmínky, až si člověk říká chudáci lidi, ale na druhou stranu nic jiného neznají a chudáci jsme kolikrát spíše my, kteří se v tom dnešním moderním světě někdy dezorientují.
Přijeli jsme na ubytko, hodili se do gala a šlo se na večeři. Objednali jsme si z obrázkového menu kotlík, který vypadal velice vábně. Servírky nám snosily vše na stůl a pak jsme zjistili, že uvařit si to musíme sami. Holky nám vysvětlily jak na to a dali jsme se do práce. Byla to sranda a nakonec se to dalo i sníst. Bylo toho děsně moc, a protože jsme slušně vychovaní, tak jsme to všechno spořádali. Pak už se jen vyšplhat do kopce do apartmánu, dát si na terase pár lahváčů a spát.
Ráno jsme vstávali před pátou hodinou, protože to se rozednívalo a za úsvitu ja Mt Kinabalu nádherná. Bylo krásně jasno a brzké vstanutí stálo za to. Usoudili jsme, že na mléčné farmě začali v šest ráno výrobu, protože byla opět mlha jak mlíko. Šli jsme na snídani (bohatou samozřejmě) a já jim tam sněd skoro všechny banány smažené v těstíčku. Měli to tak dobré, že kdybych ještě moh, tak jsem je opravdu všechny dorazil. Ke štěstí strávníků, kteří šli na snídani až po nás, jsem ale nemoh.
Po snídani jsme vyrazili zpět do KK a po cestě jsme měli naplánovanou prohlídku čajové plantáže. Auto jsme zaparkovali v kopci polní cesty, poněvadž dál jsem si netroufnul. Perodua totiž vypadala, že se každou chvíli postaví na zadní a to jsme jaksi nechtěli riskovat. Čajová plantáž se nám moc líbila. Jen škoda, že nás posílali z jedné strany na druhou aby se nás zbavili. Chtěli jsme totiž prohlídku, kterou nabízeli, ale nebyl nikdo, kdo by ji uskutečnil.
Z plantáže jsme jeli na Canopy Walkway (chození v korunách stromů) a Hot Spring, kde jak už název napovídá byly horké prameny. Namísto horkých pramenů jsme ale vlezli na koupák, kde měla voda teplotu těsně nad bodem mrazu. V horku, které zrovna panovalo, to náramně vybízelo k infarktu miokardu, ale osud k nám byl milosrdný a po bazénu jsme šli na pivo, které mělo akorátní teplotu, tudíž o trochu teplejší než voda v bazénu.
Než jsme přijeli zpět do KK, tak jsme se domluvili s majitelem vozu, že si ho vyzvedne na hotelu, ve kterém budeme ubytovaní, což byla paráda. Horší bylo, že jsme netrefili sjezd k hotelu a abychom k hotelu přijeli, museli bychom jet znovu na dálnici a složitě to objíždět. Rozhodli jsme se nechat auto před nájezdem na dálnici na autobusové zastávce. Zní to debilně, ale byla zrovna dopravní špička, centrum KK bylo téměř neprůjezné a hotel byl asi 300m od oné zastávky. Do toho začaly z nebe padat doslova provazy vody. My pobrali vše z auta a rychlochůzí se vydali na hotel. Jožka Pribilinec by Týnce nestíhal! I přes krátkou vzdálenost a rychlou chůzi jsme přišli na hotel úplně promočení. Hotel byl jedním z lepších a na recepci na nás koukali jestli jsme si nespletli adresu. Po ověření rezervace jsme dostali klíče od apartmánu a mohli jsme komfortně do sucha. Převlečeni do suchého jsme vyjeli na střechu hotelu, kde jsme pokořili pár piv. Mezitím si přijel majitel vozu pro klíče. Vysvětlil jsem mu, kde auto stojí a bez okolků poděkoval šel si ho vyzvednout.
Druhý den ráno jsme šli do města s tím, že pojedeme na celodenní výlet na Palua Gaya, protilehlý ostrov. V přístavu jsme koupili lístky, ale museli jsme čekat až se umoudří počasí. Pršelo, byly velké vlny a lodě nemohli z přístavu. Pořád se to ale nelepšilo, tak jsme lístky vrátily a šli jsme na masáž a na oběd a na kávu a zákusek a courat po městě. Večer jsme šli brzy spát, protože jsme brzy vstávali a jeli na letiště. Let mezi Perthem a KK trvá 5 a půl hodiny, takže je to ideální na prodloužený víkend nebo krátkou dovolenou. Líbilo se nám tam a věřím, že jsme tam nebyli naposled.
