02.02.2011 18:55
Hezký den přeji všem,
poslední lednovou neděli nám tu v Západní Austrálii řádil cyklón Bianca. Zavítal i do okrajových částí Perthu, ale do našeho bydliště (Yokine) přišla jen bouře, která tento cyklón provázela.
Teď ale kousek nazpět. Od Nového roku se nám opět změnil vozový park. Daewoo Lanos je prodaný, Mitsubishi Mirage je prodané a novým a nyní jediným vozem je Nissan X-Trail. Ač jsme s ním spokojení a líbilo by se nám nechat si ho, tak už pro něj hledáme nového páníčka.
První týden v lednu přiletěla do Perthu kamarádka Ulrika (není to Němka, je z druhé strany, zo Slovenska). Ulriku jsem poznal před lety na Piano Baru v Kroměříži (ostatně jako všechny ostatní lidi, co vůbec znám) a od té doby se naše životy náhodně potkávají. Po dvou letech jsem potkal náhodně Ulriku v Brně a po dalších dvou letech, kdy jsme s Týnkou odlétali do Perthu, se Ulrika právě z Perthu vracela (mávali jsme si z letadel někde nad Bangladeshem). Nyní je v Perthu podruhé a tvrdí, že naposledy. Má v Austrálii několik kamarádů (Australanů), které přiletěla navštívit. Byla s nimi pár dnů u jezera, kam pozvali taky Týnku a mě. Týnka ale ke vší smůle nemohla, tak jsem musel sám. Byl jsem tam jen z neděle na pondělí, ale tupě jsem zíral ještě skoro týden. Už nemám ten trénink a udržet to vražedné tempo s Ulrikou a Ozíkama, bylo nad mé síly. Je pravda, že ostré tempo jsem nasadil já, s domácí moravskou slivovicí (která jim chutnala), ale bylo to díky bujarému povzbuzování vždy pozitivní Ulriky. U jezera se nejen pilo, ale také sportovalo. Měli s sebou motorový člun a za tím člunem se tahají na všem, co existuje. Nejen na lyžích (vodních), wakeboardu (prkno na kterém se stojí) nebo kneeboardu (prkno na kterém se klečí), ale také třeba na pivním sudu. Opravdu jsou vynalézaví a je s nimy legrace.
26.ledna je státní svátek a každoročně se slaví Den Austrálie. Tento den připomíná příchod prvního loďstva do Sydney v roce 1788. Ne jinak tomu bylo i letos. V celé zemi se pije, hoduje, pořádají ohňostroje a prostě se slaví se vší vervou. Trochu jiný pohled na tuhle událost mají Aboriginci, původní obyvatelé tohoto kontinentu. Za tenhle den rádi rozhodně nejsou a často při oslavách vyvolávají konflikty. My jsme se s Týnkou rozhodli strávit tento den v autě. Vydali jsme se totiž podívat na 360 km vzdálený Wave Rock. Jedná se o přírodní skalní útvar ve tvaru 15m vysoké vlny. V hodně průvodcích jsme se dočetli, že za jednodenní výlet tenhle kus skály nestojí, ale já osobně se budu raději pražit 10 hodin v autě, než abych chlastal pivo na pláži. Týnka je samozřejmě stejného názoru, takže nebylo co řešit 🙂 (Kdo mě zná, tak občas vycítí kousek ironie, ale popravdě bych neslavil tenhle den, ani kdybych dostal australské občanství. Zdá se mi, že jsou na sebe Ozíci zbytečně moc hrdí. Asi si neuvědomují, kdo byli jejich předci a co napáchali, ale to je téma někam jinam).
Jinak je vše v pořádku, Týnka studuje a pracuje, já pracuji a pracuji, čas letí, ale my ještě ne…
KAK