Do Západní Austrálie jsme přiletěli před zhruba šedesáti dvěma měsíci na studentských vízech a neměli jsme tušení co od toho očekávat. Víza měla platnost jednoho roku. Podle plánu jsme se měli po roce vrátit, ale ve skrytu duše jsme tušili, že se nám tu bude líbit a že si budeme chtít pobyt prodloužit. Intuice neselhala a po roce jsme víza opět prodlužovaly. A takhle se to opakovalo ještě několikrát. Všechny vydělané peníze šly na víza a na školy, které jsou tu drahé. Přesně to sečtené nemáme, ale bylo to dost přes milion korun. Neuvěřitelné. Byla to ale investice do naší budoucnosti a možná do budoucnosti našich potomků. Byly to nervy, spousta práce, nejistota a občas i nějaká ta slzička ukápla. Máme ale jeden druhého a společnými silami jsme to dotáhli do úspěšného konce. Získali jsme s Týnkou Australské občanství a Austrálie se nám stala druhým domovem. Máme z toho neuvěřitelně obrovskou radost. Nejen že už nemusíme řešit žádná víza, ale opět nám to otevírá nové možnosti.
KAK
